Tak jsme se opět vypravili do Tater. Tentokrát s cílem vylézt na Lomnický Štít a pak případně ještě zkusit něco dalšího. Ubytovali jsme se v penzionu ve Staré lesné. Bylo to parádní ubytování za 500,- Sk na noc pro dvě osoby. Odtud jsme pak vyráželi na první pokusy o dobytí Lomn. Štítu.

    Třikrát jsme vyjeli na Skalnaté pleso lanovkou /za ne zcela levný peníz/ a tam vždy zjistili, že je počasí proti nám. První den jsme měli konflikt s příslušníkem Tanapu, který nás odmítl pustit nejkratší cestou do Lomn.sedla, řka že "tudy chodí pouze horští vůdci a horolezci. Jinak tudy nikdo nesmí jít." Pán zjevně nepochopil, že jsme také horolezci a kde je jižní hřeben L.Štítu, to také asi nevěděl, ačkoli jsem se mu snažil vysvětlit, že tato trasa, je horol. obtížnosti III - IV a že tudy jít můžeme. Protože jsme měli nádobíčko schované v batohu, zřejmě se domníval že jsme jen turisté, kteří chtějí do sedla.

    Vyrazili jsme tedy znovu druhý den a další tanapák byl v maximální pohodě a hrozně se divil, proč že nás nepustili dřív. Inu co člověk to názor.

    Lomničáku jsme nedosáhli, protože počasí nebylo moc příznivé. Proto ve středu odcházíme na Téryho chatu s nadějí na lepší časy. Ještě ten den po příchodu na chatu podnikáme výstup na Žlutou stěnu přes vých. hřeben. První zkušenost je k nezaplacení a je kupodivu super počasí. Vrchol zdoláváme asi kolem 18.00 hod. obtížnost cca II-III. Při výstupu potkáváme dva horolezce, kteří nás později mají vzít na Široků vežu.

    Další den zkoušíme Baraní rohy, ale v suťovišti cca 30 min. od chaty nás potkává pěkný liják a než se stačíme vrátit jsme naskrz. Sušení a odpoledne pokus o Mačiu vežu. Kousek pod vrcholem to otáčíme, protože počasí opět zlobí. Večer při popíjení a diskuzích na Téryně, padá návrh abychom se přidali k již zmíněné dvojici, že jako zkusíme Motykovu cestu na Široků. OK. Slovo dalo slovo a ráno vyrážíme s nimi.

    Naprosto neuvěřitelné, poprvé ve velké stěně!!! Musím říct, že to byl neobvyklý zážitek. Asi pěti délková cesta obtížnost V. Na některých místech jsme měli problémy, ale ve 14.00 hod. stojíme na vrcholu Široké veže. Byl to velký zážitek, stejně jako první slanění ze smyčky. Večer jsme to mírně oslavili a moje bolení v krku docela nesnesitelně stoupalo. Hold daň za výstup.

    Další den poslední pokus o Lomničák, ale asi po hodině začíná opět pršet. Takže definitivně balíme a odjíždíme zpět do vlasti / kluky bereme s sebou/. TO JE VŠE. ČAU.